Švýcarská kultura

Hra na rohy ve Švýcarském státním svátku Kultura Švýcarska je značně ovlivněna jeho sousedy, ale během let se vyvinula jejich vlastní kulturní tradice výrazně oblastně diferencovaná. Přestože není Švýcarsko považováno za jedno z hlavních center evropské kultury, je turisty často vyhledáváno pro svou originální architekturu a typické lidové tradice.

Dodnes je Švýcarsko velmi přitažlivé díky své proklamované neutralitě, která ztělesňuje pro mnoho lidí hlavní důvod, proč tam emigrovat (např. mnoho umělců z celého světa zde již dříve požádalo o azyl). V minulosti ovšem také nemálo obyvatel odcházelo ze země pryč za ekonomicky lepšími zítřky. Tento odliv s příchodem všeprostupující modernizace ustal a jiné země ke Švýcarsku spíše vzhlížejí jako k příkladu skvěle fungující ekonomiky.

Ve třicátých a čtyřicátých letech zde působili lidé jako Thomas Mann, Ingazio Silone, Stefan George či Herman Hesse, ale i současné politicko-hospodářské klima přispívá k rozkvětu umění – působí totiž jako magnet na netradičně smýšlející lidi.

Média

Jazyková diferenciace ve Švýcarsku značně znesnadňuje vydávání a vysílání veškerých médií. Noviny zde většinou vycházejí v rámci jednotlivých kantonů, tudíž není s jazykovými mutacemi takový problém, ale celostátní televize musejí být vysílány odděleně – německy, francouzsky a italsky. Často nedostatečně kvalitní obsah švýcarských televizních stanic si diváci kompenzují sledováním programu ze sousedních států.

Lidové umění

Švýcarské lidové umění je udržováno stále ve všeobecném povědomí a to ne jen díky muzeím, ale především díky jeho zařazení do běžného života. Stále můžete narazit na zručné řemeslníky vyřezávající do každodenních potřeb (např. dřevěné konve na mléko, lžíce, vycházkové hole) i na pilné hospodyňky vyšívající tradiční vzory na klobouky či šály.

Švýcaři rádi tančí, ale především milují zpěv – Švýcarsko je kolébkou jódlování. Dříve sloužilo především pro komunikaci na delší vzdálenosti mezi kopci, dnes se vedou mezi mistry tohoto umění líté boje o nejoriginálnější a nejhlasitější jódlování.

Lákadlem pro turisty může být i velmi expresivní a vizuálně přitažlivý tanec Schuplattler – tanečník zde musí spojit řadu rychlých poskoků a výskoků a jen málokdo jej zvládá skutečně správně.

V celé oblasti Alp je oblíbený hudební nástroj zvaný alphorn (někdy též alpenhorn) považovaný za dechový instrument blížící se naprosté dokonalosti. Hrané melodie se liší dle regionů, ale jedno mají společné – prý nejlépe znějí hrané pod širým nebem.

Architektura

Ačkoliv tomu design moderních budov nenasvědčuje, Švýcarsko má v oblasti architektury dlouhou a bohatou historii. V Basileji, Sionu a Ženevě můžete vidět katedrály románského stylu z 12. století, ve Schaffhausenu a Curychu jsou ke shlédnutí významné stavby gotického i barokního stylu a v kantonu Ticino můžete své oko potěšit italskou renesanční architekturou.

Na stavbách ve Švýcarsku se podílely i takové osobnosti jako Antonio da Ponte, Domenico Fontana, Carlo Maderno či Francesco Borromini. Rodiny Giliardy a Oldelli z Ticina se dokonce rozhodly švýcarskou architekturu vyvážet za hranice – mnoho staveb v Moskvě a Petrohradě z období Petra Velikého pochází právě z jejich kreslícího prkna.

Moderní stavby jsou sice považovány do přialpských oblastí za zcela nevhodné, ale skutečností je, že lidé jako Mario Botta, Pierre de Meuron či Jacques Herzog se velmi zasloužily o vytvoření obrazu Švýcarska jako země nových a především kvalitních technologií (v kterémkoli větším švýcarském městě získáte díky budovám postaveným těmito pány přesně tento pocit).

Vizuální umění

Za nejznámějšího švýcarského malíře by se dal zřejmě označit akvarelista Samuel Hieronymus Grimm z 18. století, ovšem nejvýznamnějším přínosem této alpské země bylo avantgardní dadaistické hnutí, které vzniklo mezi lety 1916 až 1923. Jednalo se v podstatě o revoltu skupiny umělců z několika různých zemí proti válečným hrůzám, kterých se část z nich přímo zúčastnila.

Hnutí Dada mělo vyjádřit zmatek a strach z války a jelikož nehledalo žádná konkrétní východiska, sklouzli dadaisté až téměř k nihilismu. U všech děl je typická plánovaná nerozumnost, odmítání obvyklý standardů umění a propagace anarchismu a svobody tvorby. Dadaismus se neměl soustřeďovat na jakoukoli estetiku – měl ji ignorovat a vyjadřovat její přesný opak.

Přes malý počet významných umělců (dali by jmenovat ještě např. Alberto Giacometti, Jean Tinguely nebo Paul Klee) se Švýcarsko pyšní velmi bohatými sbírkami umění ve svých muzeích. Kromě těch v Ženevě, Curychu či Basileji stojí za návštěvu i muzea v Martigny, Winterthuru či Schaffhausenu.

Malebná netradiční flora i fauna a uchvacující svahy hor předurčily Švýcarsko také jako jednu z velmocí kreativní umělecké fotografie. Mnoho obrázků, které vidíte na kalendářích, časopisech nebo billboardech, bylo pořízeno právě ve Švýcarsku místními fotografy.

Literatura

V oblasti literatury dalo Švýcarsko světu mnoho velmi známých spisovatelů. Jmenujme Gottfrieda Kellera, Konráda Ferninanda Meyera, Hermana Hesse či Carla Spittelera. Malíř, romanopisec a básník získal za svá nejvýznamnější díla jako Siddhártha, Narcis a Golmund nebo Hra se skleněnými perlami Nobelovu cenu za literaturu v roce 1946. Carl Friedrich Georg Spitteler ji obdržel už v roce 1919.

Ve dvacátém století zaujaly čtenáře za hranicemi Švýcarska hry Friedricha Dürrenmatta a Maxe Frische, ovšem nepřekonali toho nejdůležitějšího švýcarského literáta a filozofa, který se narodil na začátku 18. století – Jean-Jacques Rousseau. Tato osvícenecká osobnost svými díly Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi a O společenské smlouvě položila základy liberalismu i socialismu a významně ovlivnila francouzské revoluční hnutí. Jeho průkopnické beletristické dílo Julie aneb Nová Heloisa o problémech milostného vztahu chudého učitele a dívky ze vznešené rodiny se stalo nejlépe prodávanou fikcí v 18. století a bylo velmi významným pro vývoj romantismu.

Hudba

Přestože ve Švýcarsku vzniklo jódlování a některé specifické druhy hudby i tance, není tato země považována za příliš muzikální. Známějšími se až ve dvacátém století stali Arthur Honegger, Frank Martin či Othmar Schoeck. V Lucernu si získal tradici výroční festival mezinárodní hudby v Montreux můžete vždy v červenci navštívit jazzový festival.

Věda

Ve Švýcarsku se narodilo několik pro vědu velmi významných osobností, ale díky tomu, že emigrovali nebo hodně cestovali, málokdo si vzpomene na zemi jejich původu. Například Theophrastus Bombastus von Hohenheim známý též jako Paracelsus, alchymista, astrolog a lékař, se narodil ve Švýcarsku na přelomu 15. a 16. století a položil základy moderní chemie. Nebo též Leonhard Paul Euler, fyzik a matematik švýcarského původu, který položil základy diferenciálního počtu a teorie grafů, ale většina života strávil v Rusku a Německu.

Ne všichni ale ze Švýcarska odcházeli – držitel Nobelovy ceny za fyziku, původně německý občan, Albert Einstein se do Švýcarska naopak v roce 1895 přestěhoval (v 16 letech) a v roce 1901 získal tamní občanství.