Boží ráj

Žiji v překrásném, dalo by se říct idylickém, čistém prostředí. Pár metrů k Ženevskému jezeru lemovaného švýcarskými a francouzskými Alpami. Jezero v pravidelných intervalech křižují výletní parníky, které sledují trasu nejen na švýcarské straně, ale jezdí i do Francie.

Tak mohou cestovat třeba Francouzi z Evianu a okolí za svou prací do švýcarského Lausanne anebo Švýcaři „si skočit“ na sklenku šampaňského do kasina v Evianu a pokoušet tak své štěstí „za vodou“. Žít u jezera má v sobě cosi magického.

Švýcarsko má neuvěřitelné množství přírodních kras, úžasné horské scenérie, překrásná údolí zaplavená lučními květinami, které znám z mé rodné země z důvodů znečištění a chemizace už jen z dětství, veliké louky plné narcisek a jiné krásy, ale žít u jezera a vnímat jeho každodenní proměnu je skutečně dar. Podél jezera vede cesta až ke známému zámku na vodě Chillon, která se mění v promenádu par excellence.

Místní zahradníci jsou napůl umělci a záhonky jsou dokonale esteticky upraveny a barevně sladěny. Výsledek každodenní práce. Nechybí kamenné sochy a také pravidelná každoročně obměňovaná sousoší vytvořená z větviček tújí, dřeva a jiných přírodních materiálu na kovové kostře. Lze tak tvořit pohádkové i sci-fi bytosti či nám běžně známá zvířata. Keře kamélií, azalek, palmy a vzácné stromy pak dotvářejí jedinečný kolorit.

Barvy, barvy a zase barvy v prostředí, kde vládne středozemní mikroklima. Proto se tato oblast také oficiálně nazývá RIVIERA, jako je tomu na jihu Francie. O zahraniční turisty není nouze a každý si rád na překrásné promenádě udělá extra foto plné krás. A jak víme, krása má blahodárný vliv na ducha a vždy osvěžuje. Mě osobně těší, že pečlivě zaranžovaná krása, běžně přístupná, má jen své obdivovatele. Nikoho včetně děti by tady nenapadlo si utrhnout květ či vyrýt vzácnou květinu. Kazdy ví, od čeho jsou tu nákupní střediska.

Promenádou jsou nadšeni nejen zahraniční turisté, ale i domácí. Svádí totiž pro jízdy na kolečkových bruslích, na jogging i k relaxačním procházkám se čtyřnohými miláčky i bez nich. I já jsem se tu dala na ranní jogging. Říkám tomu „Běh v kráse“. Ráno je na naší straně jezera ještě stín, zato špičky švýcarských a francouzských Alp na druhé straně jezera jsou v plné sluneční záři. Jen jezero si neúnavně pohrává se svými brilianty.

Je ticho, téměř vylidněno, jen vždy pilní zahradníci jsou v plné akci. Květinová výzdoba na promenádě je udržovaná jako královská zahrada včetně pěstěných a pečlivě udržovaných trávníků. Každé léto se určité plochy odborně odřežou, srolují a odvezou. Místo se pak vyplní materiálem, po kterém se dá šlapat donekonečna.

Vždy v červenci probíhá v Montreux mezinárodní džezový festival, který přitahuje tisíce lidí z domova i zahraničí. Je tedy třeba myslet na vše. A to místní zahradníci ovládají. Po festivalu jsou už zase k vidění ty krásné zelené trávníky.

Tato oblast je také rájem zvířátek. A nejen domácích. Pakliže v létě usednete na lavičku u jezera, tak můžete napočítat až desítky ještěrek, co se vám mihnou před nohama. Dovádivě skákají po velkých kamenech napomáhajících zpevnění břehů jezera. Majestátní bílé labutě každoročně vyvádějí a obecenstvu hrdě představují své potomky hnědého peří. Zábavné je i pozorovat kačeny s průvodem svých děti. Káčátka jsou stejně hravá jako malé děti, je radost sledovat jejich soutěžení v potápění se.

Místní zajímavostí je existence černých vran. Je jich tu poměrně hodně, a pakliže je chvíli sledujete, tak musíte uznat, že se jedná o chytré ptáky, co si umí perfektně poradit s kouskem tvrdého rohlíku jeho máčením ve vodě a jinými kousky.

Zvířata i ptáci u jezera žijí velmi šťastně. Maji tu v lidech spojence. Mnohokrát jsem seděla na lavičce u jezera a pozorovala to představení života v proměnách. I ryby vyskakující z vody se mi jevily šťastné. Jednou jsem zjistila, že vrabci pořádají soutěž s přeletem přes mou hlavu s lehkým povytažením mých vlasů. Už jste někdy slyšeli vrabce se smát? Opravdu to existuje. Musíte však splňovat jednu zásadní podmínku – mít dobrý vztah k přírodě a jejím tvorům.

Člověk je součástí přírody, leč rád se vyčleňuje a dokazuje svoji převahu. Zvířata, která jsou v řadě míst světa vyháněná ze svých přirozených lokalit kvůli industrializaci, onemocní a nákaza se pak může lehce přenést na člověka. Ostatně známe takové případy. V nejednom se však argumentuje „nutností“ z důvodů ohromného finančního přínosu a zvýšením zaměstnanosti v daném regionu. Bez přírody však člověk nepřežije! Uvědomují si to ti finančníci?

Pro milovníky přírody mám jeden tip. Udělejte si radost a kupte si nějaké DVD francouzského fandy naší planety jménem Nicolas Hulot. Ve Francii je velmi populární. Založil nadaci na pomoc naší planetě. Cestuje s kamerou po světě a ukazuje skutečně poklady naší matky Země, co nám byly dány do správy. Ukazuje, že neexistuje nebezpečné zvíře, ale jen nebezpečný člověk s ignorancí a bez respektu vůči životu a jeho formám. Jeho filmy jsou skutečně povznášející, jsou z tvorby vyššího lidství.

Sympatické jsou aktivity Švýcarů na ochranu zvířat. Chcete si koupit papouška? Pak jen ve dvojici. Musí mít společnost. Ochrany doznali i švýcarští bernardýni známí z nesčetných filmů, co v horách zachraňují neposlušné turisty a jsou taky velkými kamarády malých děti. Platí zákaz jejich vyvážení do několika asijských zemí. V nich je totiž taky oceňovali – na jídelním lístku.

Pokud v rámci své letní dovolené budete cestovat Evropou, přijeďte na naši Riviéru pozvednout ducha a potěšit se. Přijeďte se pokochat krásou božího ráje!

Ing. Hana Padovani
h.padovani7@hotmail.com
Autorka pochází z Moravy a žije na švýcarské Riviéře 10 let.

Zveřejněno: 17.3.2010