Historie Švýcarska

Pokud budeme pátrat až ke kořenům, nesmíme zapomenout na keltské kmeny Helvetů, které na tomto území žili již ve 2. století před naším letopočtem. Podle jejich jména je také Švýcarsko označováno jako Helvecie. Východní část území osídlily ketské kmeny Rétů, které dali vzniknout dnešním Rétorománům.

Postupu Helvétů zabránil v roce 58 př. n. l. Julius Caesar, který z jejich území vytvořil provincii Helvetia. Na východě asi 40 let později vznikla provincie Raetia. Po rozpadů říše římské se na území dostali germánské kmeny Allemanů, Burgunďanů a Langobardů. Ty následně obsadili Frankové v pátem století našeho letopočtu. V tomto období se také na jednotlivých částech území ustálilo používání jazyků, které trvá až do dnes.

Rozvoj v antice

V období rozkvětu antického Říma měli v alpských průsmycích Římané umístěny své vojenské tábory, ale většinu dnešního Švýcarska tehdy obývaly kmeny Helveitiů a Rétů. V pátém století bylo území ovládnuto germánskými Alamany a v roce 843 bylo připojeno k Východofrancké říši (přibližně území dnešního Německa), později ke Svaté říši římské.

Ve 13. století se centrální kantony Schwyz, Unterwalden a Uri sjednotily ve Věčný spolek – postavili se na odpor cizí nadvládě a daly základ švýcarskému státu.

Udržení suverenity

V 15. století nad nimi Habsburkové definitivně ztratili moc a Švýcaři si svou nezávislost přes všechny rozpory a odlišnosti dokázaly udržet suverenitu (v určité míře) a pocit silné národní sounáležitosti dodnes.

Během náboženských bojů v 16. a 17. století zůstalo Švýcarsko po celou dobu neutrální, ale přesto panovaly vnitřní nepokoje a boje mezi kantony byly vcelku kruté. Na konci 18. století bylo Švýcarsko okupováno Francií, která z něj vytvořila loutkovou republiku Helvetii (ta trvala však jen 15 let do roku 1813).

Vnik neutrálního Švýcarska

Po dalších nepokojích ze strany katolíků byla v roce 1848 sepsána ústava a vzniklo moderní Švýcarsko, které se díky své neutralitě stalo sídlem institucí jako Liga národů, Ženevská konvence nebo Červený kříž. Oficiálně si Švýcarsko zachovalo neutralitu i během 1. a 2. světové války.

Přestože zde dosud sídlí mnoho mezinárodních organizací, Švýcarsko do většiny z nich odmítlo vstoupit z důvodu možného ohrožení jejich neutrality (donedávna včetně OSN).