Švýcarská příroda

Přes sedmdesát procent Švýcarska má horský až velehorský charakter. Na severozápadu je lemuje vápencové pohoří Jura, které je zvrásněno hlubokými údolími řek, a velká jezera tektonického původu (Neuchatelské a Bielské).

Střed země vyplňuje mírně kopcovitá Švýcarská plošina, na které se soustřeďuje většina populace. Z ní se na jihu zvedají Vnější vápencové Alpy, Glarnské Alpy a velehorské krystalické Bernské Alpy s mnoha ledovci (Aletschský ledovec je se svými dvaceti čtyřmi kilometry nejdelší v Evropě).

Kouzelná pohoří

Přestože nejvyšší švýcarskou horou je Monte Rosa (Dufourspitze) dosahující 4634 m, tou nejproslulejší je zřejmě nebezpečný a špatně dostupný Matterhorn (4478 m).

Čára věčného sněhu leží v 2 500 – 3 000 metrech (postupně se ale kvůli oteplování posunuje výše). Většina pohoří je obklopena úžasnými členitými jezery – např. Maggiore a Luganské na jihu a Curyšské a Thunské na severu.

Švýcarské počasí

Jelikož se zde střetává podnebí kontinentální, oceánské i středomořské, je počasí velmi proměnlivé a do značné míry také závislé na nadmořské výšce. Průměrné zimní teploty se pohybují okolo 0°C, což není žádný extrém.

Ovšem na jaře nastávají problémy s povodněmi – směrem od hor fouká suchý a teplý vítr fén a způsobuje prudké tání sněhu (tedy i povodně). Léto zde bývá povětšinou mírné. Srážky se zde pohybují od 1 000 mm / rok v nižších polohách po 4 000 mm / rok na horách.

Netypická obnova vegetace

Původní horská vegetace byla poškozena díky odlesnění a dlouhodobému spásání v minulosti, ale přesto patří švýcarská flora k nejrůznorodějším v Evropě.

Odlesňování a znovuzasazování stromů přesto nebylo tak intenzivní jako například v našich zemích, a proto byly zachovány velké plochy listnatých lesů. V jižních údolích pak dokonce můžete spatřit cypřiše a fíkovníky.

Mezi typickou švýcarskou horskou zvířenu můžeme počítat kamzíky, kozorožce a sviště. V poslední době se začínají znovu objevovat i medvědi.